"To já jsem měl taky zajímavý lékařský případ," ozval se úpický doktor. U nás v Úpě za havlovickou lávkou, v kořání vrb a olší žil starý vodník, Joudal se jmenoval. Byl to takový mrzout, neruda, kakabus a bručoun, někdy dělal povodně a občas i topil děti, když se koupaly. Zkrátka, lidé ho v té řece neradi viděli.
Jednou na podzim ke mně do ordinace přijde děda, fráček má zelený a na krku červený šátek, a heká, kašle, kýchá, frká, vzdychá, potahuje a huhlá: "Pane doktor, já jsem chyt ňákou náchladu nebo nádchu. Mě tuhle pšká a tadyhle píchá; v kříži mě bolí, v kloubech mne loupe, kašel mám, div se nestrhám, a rýmu jako trám, tak bych prosil o nějaké užívání.
(Karel Čapek, Devatero pohádek)