Tak už měli v Kocourkově všechno. Kdo by se jim mohl vyrovnat? Nikdo. Všechno dovedli, všechno měli. Totiž - tento - něco přece jen neměli. Stále ještě museli od obchodníku ze sousedního města kupovat sůl. A to je dost mrzelo. "Proč bychom nemohli mít svouv lastní sůl? Proč máme vždycky čekat na cizí?" horlili se páni radní na radnici. "Nasejeme si ji!" rozhodl starosta. "A zítra se začne!"
Hned druhý den zorali za hradbami pěkný kus pole, nakoupili trochu více soli a občan Oblízal jí nasel tři pytle do černých měkkých brázd. Ještě několikrát se Kocourkovští vyspí a budou mít vlastní sůl.
(Ondřej Sekora, Kronika města Kocourkova)